No řeknu to asi takhle:

1-je celkem jedno, jestli se výsledná fotografie tomu či onomu líbí, či je tomu naopak, či většina, či menšina na ní má pozitivní, či negativní názor.

2- Podstatný přínos pro tuto galerii je zásadně v tom, že tohle ukazuje co to znamená "vzít fotografování vážně a do hloubky s ní pracovat ve všech možných souvislostech.

3- Myslím, že to je tady pro nás strašně moc dobře, tohle vidět, přemýšlet, a zahloubat se nad pokorou. Tou která by měla prostupovat od konceptu, přes proces k výsledku a zejména myslí nás, diváků, až příliš často nepatřičně nafrněných nad málem každým výtvorem který sem vložíme...

Pane Pibil, musíte svojí ničím podloženou nevraživostí pohnojit naprosto všechno zde?

Mluvil jsem tu o pokoře. Marně zná se ve Vašem případě...

Jediné co mně vadí na skvělé fotografii je spousta textu pod ní, bohužel ten tragický silný příběh staví fotografii do role pouhé ilustrace, ale autor je natolik osobitý a zralý, že i bez textu jeho fotografie má co říct.

Uff, proč Rudych jsi tak nízko obodoval tuto fotku ?

líbí moc

Těžko říct,jestli by psaní nemělo nebo nemohlo být stručnější,obsah v několika větách - obávám se totiž,že málokdo bude číst až do konce a celé...;-)

já to dočetla, paní má nelehký úděl, na fotce mi přijde postava vlevo jako když je bez emocí (sedí trochu jako v lavici ve škole), naopak postava vpravo je výborně ztvárněná, výpovědní hodnotu má její stín

Pane Pibil, na to se nedá nic říci. Snad jen, že ti hovoří za vše.

??? 👎

Zajímavé, záslužné

Díky všem za zastavení, jelikož se všichni vyjadřujete k délce k textu, je potřeba říct, že fotka vznikala k textu/k příběhu, ne naopak. Věřím, že cíl fotocyklu je zřejmý.

Jestli tohle není někdo schopný přečíst, tak je to neúcta jak k autorovi fotky tak hlavně autorce textu a jejímu smutnému životnímu příběhu! A námitky, že to je moc dlouhé, jsou naprosto mimo, ten text je tu to hlavní(a jeho zkracování je nesmysl) a fotka je ilustrace k němu a autor to tu i tak nesobecky vystavuje.

Tohle je na DA výjimečný počin a měl by tu být přišpendlen někde nahoře a být jako samostatná fotka, ne týdne ale měsíce, pouze s tímto textem.

Doufám, že tě chování některých zde neodradí a budeš takto pokračovat dál. V tomhle malém bahnitém rybníčku je třeba hýbat trochu stavidly, aby už úplně nezarostl žabincem.

A o hladinu pleskla první potrefená husa.

nejmil: ad
@ jiří193 - samozřejmě že vím, že k dobré fotografii nepatří text, vlastně k žádné.

to není pravda, s tímto názorem jste mne překvapil. ke konceptuální tvorbě rozhodně explikace patří, ba je nutná a v mnohých případech je paradoxně vizuální stránka díla kvalitativně "odstrčena do kouta".

stačí zajít na nějakou výstavu (nemyslím tím třeba jesenického fotoklubu) ,-)

je otázkou, více technickou, rozsah explikace. vycházel bych z toho, že lidi málo a neochotně čtou... notabene když si přišli prohlédnout obrazy. ale paušalizovat nelze. ale ani pranýřovat ty co se přiznají že nečtou.

Silný životní příběh. Díky za něj.

Když začnu od konce, zrovna mi prošla rukama kniha, která má na obalu: "V životě se nám vždy přihodí to, co potřebujeme, a nikoliv to, co si přejeme.". Má životní zkušenost to spíš potvrzuje, byť to snad nikdy nevidím v tu chvíli, kdy to prožívám. Porozumět některým zkušenostem mi trvalo i desítky let a přes to co ve své době znamenaly a způsobily, zpětně bych neměnil ani jedinou. Znamenalo by to, že bych nemohl být tím kým jsem -teď-.

Pokud jsi s Katkou v kontaktu, rád bych, aby dostala nebo se dozvěděla o drobné knížtičce od Lise Bourbeau - Uzdrav svá vnitřní zranění. Nehledě na název to není další návod na šťastný život. Autorka tam s pozoruhodnou lehkostí popisuje něco co se zdá být univerzální zkušeností. Musel jsem se smát, když jsem viděl s jakou přesností vysvětlují dvě kapitoly moji životní zkušenost, moji osobnost, silné a slabé stránky, motivace a strachy, mé fyzické tělo a nemoci. U jiné kapitoly jako kdyby důvěrně znala jednoho nového kolegu, když do detailu popisovala jeho chování, které nám už neuniklo, protože se opakuje a přesto si myslím, že se u něj jedná zatím o zcela nevědomé chování. Když to vztáhnu zpět na sebe, není příjemné si uvědomit, že to co nevědomě prožívám může okolí vnímat úplně jinak a paradoxně vidět ze mne víc než v danou chvíli já sám (nebo co bych vůbec chtěl ukázat).

Byť se s prožitou zkušeností Katka mění, zdá se, že to co hledá zatím nenalezla. Příběh se jí totiž opakuje. Tak jako sny, kterým nebylo správně porozuměno. Byť první muž dle svého "nastavení" ve chvíli ztráty sebe sama obrátí násilí ven na své okolí a druhý dovnitř na sebe, vnímám to jako stejné životní selhání. Pokud stále ještě nedokáže pochopit, proč "její muži" ukončili své životy tak jak je ukončili, pak mi nepřijde, že by nějak hlouběji porozuměla sama sobě a svému utrpení, zkušenosti, kterou prožila. Příběh třeba ignoruje jejího tátu, který ale nejspíš měl na příběh větší vliv než všichni "pozdější muži" dohromady, protože on ten příběh... rozehrál. A pak ji zradil nebo opustil. A pak totéž udělala její mamka. A pak postupně její manželé. Příběh nekončí. Něco podstatného stále chybí.

Můj komentář, vhled, interpretace, může a nejspíš je ovlivněna vlastními projekcemi. Ale třeba jsem tolik nepřestřelil. A i o tom to je. Pokud tu budu za deset let a ohlédnu se zpět, jistě se dobře zasměju své současné zaslepenosti a naivitě, pokud jde o vhled do mého života. Ale chci aby pokračoval. Chci vědět, "jak to bylo dál".

nejmil,.....omlouvam se za moje bodovaní,....nepsal jsem "foto galerie?" v tom smyslu ze mne to přišlo spise jako "povídka " než fotka. Ponevadz moje Čestína neni v nejlepsi condition, tak jsem se rozhodl to přečíst později na monitor raději než na telefonu. Moje oči uz nefunguji na čteni tak dobre, a vlastne moje paměť taky ne, takze jsem se k tomu zapomněl vrátit.
Dekuji tímto Josef jerabek, ktery mne upozornil na moji negligent.

Ja velmi zřídka boduji a jedničku jsem tady jeste nikdy nikomu nedal. Musel se stat nějaký omyl a muj telefon to zmáčkl omylem Omlouváme se.

thank you for understanding,....